Své vody pracně sbírá ve vysokohorských rašeliništích na Pančavské louce, aby se pak střemhlav vrhla přes hranu Labského dolu, vytvořila největší vodopád v naší zemi a vzápětí vyústila do Labe. I když je Pančavský vodopád rozdělený na několik plynule navazujících kamenných stupňů, dosahuje neuvěřitelné výšky 148 metrů a jeho návštěva rozhodně stojí za to!

Jméno Pančavy vychází z německého pantschen, tedy cákat nebo šplíchat. Pramení v rašeliništi se zbytky původní ledovcové květeny na Pančavské louce, téměř na hřebenech Krkonoš, ale vzápětí se ostře láme na hraně Labského dolu a vzápětí se v několika stupních strmě propadá na dno ledovcového údolí. Právě to je Pančavský vodopád, nejvyšší vodopád České republiky, který je díky vyhlídkám do Labského dolu spolu s Labským vodopádem oblíbenou turistickou atrakcí.

Nejvyšší vodopád měl nádrž se stavidlem

Ačkoli Pančavský vodopád není bohatý na množství vody, se 148 metry je mezi našimi vodopády nejvyšší. Majitel nedaleké Labské boudy Josef Schier kdysi chtěl, aby byl pro turisty ještě přitažlivější, a tak uměle zvýšil jeho průtok: nad horní hranou vybudoval malou nádrž se stavidlem a budku pro úkryt obsluhy. Když se na nedaleké vyhlídkové terase shromáždilo dostatečné množství platících turistů, dal zdejší personál trubkou signál pro obsluhu nahoře ke zvednutí stavidla. Návštěvníci tak i v letních měsících viděli „vylepšený“ vodopád v podobě, jakou nyní má obvykle jen na konci dubna a začátku května, když taje sníh na Pančavské a Labské louce. Může nám být jen líto, že atrakce s budkou i vyhlídkovou terasou už ve 30. letech minulého století zanikla a v dnešní době se vodopád rozhodně dalšího vylepšení nedočká.

Výhledy na Pančavský vodopád

Kdo chce vidět vodopád v nejlepší kondici, musí přijet na jaře, kdy je proud vody nejvydatnější: při jarním tání může vodopád dosáhnout maximální výšky 162 metrů. Po zbytek roku ale uvidíte jen jednotlivé kaskády, tedy čtyři hlavní stupně, které měří 36, 39, 23 a 20 metrů.

Odkud je nejhezčí výhled? Z hrany Labského dolu či z nedaleké Ambrožovy vyhlídky uvidíte pouze horní část Pančavského vodopádu, ovšem nádherný výhled do krkonošského údolí s Kozími hřbety, Kotlem a Lysou horou patří k těm, na které se nezapomíná. Pokud ale chcete vidět Pančavský vodopád v celé jeho kráse, musíte sejít dolů, do Labského dolu – a podle toho si také naplánujte výlet.

Výlet nad vodopád i pod vodopád

Výlet k horní části Pančavského vodopádu můžete spojit například s výletem k prameni Labe, případně k Labské boudě. Lanovkou vyjedete na Medvědín, po červené zamíříte na Zlaté návrší k Vrbatově boudě a dál po Bucharově cestě dojdete přímo k vodopádu. Když půjdete ještě o kousek dál, dorazíte k Ambrožově vyhlídce, k Labské boudě a na Labskou louku s pramenem Labe. Kousek za Labskou boudou se ale dá po modře značené stezce sejít kolem Labského vodopádu na dno Labského dolu. Klesání je hodně strmé a rozhodně není vhodné pro kočárky, ale odměnou je nádherný výhled na Pančavský vodopád zespodu. Dál pak můžete pokračovat Labským dolem podél Labe a přes Dívčí Lávky až do Špindlerova Mlýna.

S jak dlouhými trasami počítat? Od horní stanice lanovky na Medvědíně k Pančavskému vodopádu jsou 4,3 km, další kilometr to je k Labské boudě a od ní do Špindlerova Mlýna 8,2 km. Celkem vás tedy čeká zhruba patnáctikilometrová procházka. Prodloužit se dá jakkoliv, zkrátit se ale dá jediným způsobem: když od horní stanice Medvědína sejdete na Horní Mísečky k Jilemnické boudě, odkud na Zlaté návrší jezdí autobus.