S Liškou k Mumlavskému vodopádu

S Liškou k Mumlavskému vodopádu

05.08.2015

  • Místo konání: Harrachov

V mikroregionu máme takových vodopádů na tucet, další jsou poblíž v přeshraniční Szklarské Porebě (nejznámější na Kamienczyku a na Szklarce). Pěšky snadno zvládnete návštěvu nejvyššího krkonošského Pančavského vodopádu (162 m). Mezi vodopády patří Pilařova kaskáda, poblíž leží i nejmenší Pilařský vodopád (místními také nazývaný Cikánský), také vodopád Kamenice je známější pod místním názvem Deskový (Plattenfal), další vodopády jsou v horních partiích Mumlavy a jejich dvou zřídel Velké a Malé Mumlavy. Na cestě Jizerským dolem do soused-ní Rokytnice míjíme další: kaskády Dlouhého potoka, vodopády Klokotivého potoka a Prudkého ručeje.

START: Šindelka
CÍL: Šindelka
DÉLKA: 2,1 km
PŘEVÝŠENÍ: 85 m
OBTÍŽNOST: Lehká
KOČÁRKY: ANO
VYUŽITÍ HARRABUSU: ANO

Nejvíce vody má Jizerský vodopád pod harrachovským železničním nádražím. Ale pokud zvolíme jako kritérium třeba mohutnost a také fotografickou vděčnost, vítězí právě ten Mumlavský (průtok 1,8 kubíků za vteřinu). Již hukot padajících vod dává tušit, že se blížíme k nejdokonalejšímu příkladu celistvého vodopádu na území Čech a Moravy.
Další geologickou zajímavostí jsou tzv. obří hrnce. Největší jsou právě poblíž Mumlavského vodopádu (tři nad a dva pod), největší má půdorys 7x5,5 m a hloubku 3 m. Další pak můžeme najít rovněž na Jizeře. Jedná se o unikátní výtvory celorepublikového významu. V takovém počtu a zejména díky dokonalému tvaru nemají v Čechách v krystalinických horninách konkurenci a za obdobnými bychom museli vyjet až do Alp. Všechny obří hrnce v okolí Harrachova nejsou stejné. Zatímco první evorzní tvary si Jizera zkouší vytvarovat v jizerskohorské žule, tj. ve velmi podobném materiálu těch mumlavských, pod harrachovským Mýtem se již zahlodává do starých krystalických břidlic velkoúpské skupiny (krásné hrnce v magmatické rule v Jizerském dole, další ve svoru a kvarcitu u samoty Zabylý i jinde). U Vilémova přechází do mladších přeměněných hornin tzv. ponikelské skupiny – v Dolní Rokytnici se vodní vír roztočí i v úzkém pruhu krystalických vápenců, u Hradska nalézáme množství menších obřích hrnců v říčních prazích tvořených grafitickým kvarcitem a grafitickým fylitem, podobně jako v ohybu řeky v Poniklé za textilní továrnou. Pod ponikelskou Novou Vsí se obří hrnce objevují pro změnu v zelených břidlicích.

V lesní tělocvičnu pro děti se změnila část dnešní trasy a dostala jméno po jednom z nejběžnějších živočichů a současně velké šelmě Krkonoš – po lišce obecné (Vulpes vulpes). Zvyšování jejich stavů je nejen důsledkem jejího přizpůsobení životu poblíž lidských obydlí, ale i úspěšné vakcinace proti vzteklině. Řidiči ji běžně spatřují podél silnice v údolí Jizery. Pokud bychom hledali jiného charakteristického živočicha nedalekých horských hřebenů, museli bychom mít opravdu štěstí. Člověk ho často vytlačuje do míst, kam běžný návštěvník přístup nemá, a navíc je jeho život poněkud tajemný. Jsou to černí rytíři – tetřívci (Tetrao tetrix). Setkání s nimi, kdy za neustálého „pšoukání“ svádějí rytířské nekrvavé souboje, které patří mezi největší zážitky Krkonoš a Jizerských hor, bývají většině návštěvníků utajeny. A proto se za nimi vydávají do zoologických expozic.

 

zpět