K deskovému vodopádu

K deskovému vodopádu

05.08.2015

  • Místo konání: Harrachov

Tehdy smrk nebyl až do nadmořské výše 1 000 m.n.m. převládajícím, ale převládal zde buk lesní s vmíšeným javorem klenem, jasanem ztepilým a jilmem. Své místo zaujímala rovněž nyní vzácná jedle bělokorá, především na severní straně hor nechyběl tis červený. Poněkud níže na skalnatých ostrozích nad řekami rostla borovice lesní.

START: Norma
CÍL: Norma
DÉLKA: 5,3 km
PŘEVÝŠENÍ: 220 m
OBTÍŽNOST: Lehká až střední
KOČÁRKY: ANO - část
VYUŽITÍ HARRABUSU: NE

Na rozdíl od dnes polské strany hor kolonizace začala v našem regionu později, a dokonce později než ve východní části Krkonoš. Přestože již ve 13. století čeští králové postupně rozdělovali území za odměnu věrné šlechtě, teprve ekonomické zájmy zapříčinily zásahy do lesních porostů. Byla to těžba rud v Obřím dole a okolí a zejména pak enormní potřeba dřeva, kterou vyvolal rozvoj kutnohorské těžby stříbra. Labe a jeho přítoky byly využívány pro jeho levnou dopravu. Nedostatek odborníků byl příčinou počátku germanizace východní části hor. Odborníky z Korutan, Štýrska a Tyrol postupně doplňovali i námezdní dělníci. Díky svým zkušenostem z vysokohorských podmínek ochotněji přijímali těžké životní podmínky než domorodé obyvatelstvo.
Přestože západní část hor nebyla vystavena takovému drancování porostů, také zde převládal negativní vliv upřednostňování rychleji rostoucího smrku. Snad s výjimkou buku, který poskytoval nejkvalitnější dřevěné uhlí, byl nejžádanější surovinou. Buk se však nehodil k plavení a je stejně jako jedle stínomilný, a proto se nehodí k osazování holin (velkých pasek). Pokroková šlechta teprve v 18. století věnovala značnou pozornost stavu lesů a dala tím podnět k vzniku cílené péče o ně – lesnímu hospodářství.
A byl to opět hrabě Harrach, tentokráte Bedřich, který pozval do hor významného lesního odborníka hraběte Sweérts-Spoercka, který v roce 1748 vydal soubor hospodářských instrukcí k péči o les. Les a související systém vodních toků označovaly instrukce za „poklad panství“. A nebylo to poslední opatření na harrachovském panství. Rod tehdy získal významné majetky na Rýmařovsku, kde se Jan Nepomuk seznámil s významným lesním odborníkem Štěpánem Jahnelem, pozval jej do Krkonoš. Jahnel nejen pokračoval s modernizací pěstebních zásahů, ale introdukoval specifický jesenický modřín opadavý. Je považován za zakladatele moderního lesního hospodářství v celých Krkonoších, jeho principy platí často dodnes. Navržené zásady rozvinul jeho následovník Ludvík Šmíd (Schmidt) především snahou obnovit původní složení lesních porostů.
Právě lesničtí odborníci byli těmi, kdo jako první reagovali na škody, které působilo jarní tání a přívalové deště v krajině, kde smrkové monokultury nedostatečně zadržovaly vodu. Typickou ukázkou technických opatření je soustava „příčných objektů“ – přehrádek, které nechali lesní hospodáři hraběte Harracha vybudovat. Ty máme možnost dnes zhlédnout. Byly budovány z místní žuly těžené především poblíž Mumlavského vodopádu. O síle Kamenice jsme se mohli přesvědčit nedávno na počátku století, kdy unášené kameny nezadržely zaplněné přehrádky a vymlely v korytě až dva metry hluboké průrvy a poškodily hrazení a areál malých můstků na Kamlu.

 

zpět